Děje se toho tolik, že pokud se na něco konkrétního nesoustředím, tak už to nelze zpozorovat pouhým periferním vnímáním. A abych byl alespoň trochu v širším obraze, nakonec ke zpozorování používám i dostupné technologie tak, jak se postupně rozvíjejí.
Digitální kartografie prošla zásadní proměnou a OpenStreetMap se stala pilířem globální informační infrastruktury. Od svého založení v roce 2004 se tento projekt vyvinul v unikátní kolaborativní databázi využívanou pro navigaci i krizové řízení. Současná geopolitická situace charakterizovaná napětím mezi mocnostmi klade na otevřená data nové nároky. Mapa již není pouhým zrcadlem reality, protože její role v politickém a vojenském rozhodování přímo ovlivňuje dění ve světě. V tomto kontextu bylo nezbytné zkoumat, jakým způsobem jsou data využívána v oblastech konfliktů a jak jsou chráněna před restrikcemi ze strany státních aktérů usilujících o digitální suverenitu.
Základem metodologie OpenStreetMap zůstala doktrína popisu skutečnosti na zemi. Tento přístup upřednostňoval fyzickou kontrolu nad územím před mezinárodně uznávanými hranicemi. Již v roce 2013 vydala nadace oficiální pokyny vysvětlující, že databáze není právním dokumentem a její obsah nevyjadřuje politické uznání jakéhokoli režimu. V Kašmíru hranice sledovala linii aktuální vojenské kontroly a v roce 2024 byl Krym zobrazován jako součást obou států s překrývajícími se hranicemi. Spor o jezero Gramos v roce 2025 musela vyřešit pracovní skupina pro integritu dat, aby zabránila neustálým změnám nevytyčené hranice.
